František Tröster
Prof. arch. František Tröster (1904 - 1968) byl významnou osobností, uznávanou doma i v cizině a nositel mnoha státních vyznamenání i ocenění z mezinárodních výstav. V roce 1959 obdržel 1. cenu na světovém bienále v Sao Paolu jako nejlepší světový scénograf.
Je proslulý především jako jevištní výtvarník, nicméně jeho význam tkví i v dalších, neméně zajímavých oblastech, jako je pedagogická činnost (zakladatel katedry scénografie na DAMU), ilustrátorství, malířská tvorba, film, výstavnictví.
Již jako student roudnického gymnázia navrhoval své první divadelní výpravy pro amatérský divadelní spolek Hálek. Ač se zajímal v této době především o výtvarnictví, vystudoval architekturu (nejprve 3 roky studia na technice, poté na pražské Umprum u prof. Janáka). Během studia na architektuře spolupracoval s redakcí satirického časopisu Trn, do něhož přispíval (společně např. s Františkem Tichým, Adolfem Hoffmeistrem) svými kresbami převážně politických karikatur.
Přečíst více >>
Po absolvování studijních pobytů v Paříži a Alžíru, kde pracoval jako urbanista, a krátké činnosti pro brněnskou výtvarnou školu, začíná působit na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, kde vedl aranžérské oddělení. Zde se také setkává s režisérem V. Šulcem, díky němuž byl Tröster zapojen do práce pro SND. Prvním společným představením V. Šulce a F. Tröstera byla inscenace Františka Langera Periferie z roku 1934.
Významným obdobím jeho tvorby byla spolupráce s režisérem Jiřím Frejkou pro Národní divadlo, která začíná v roce 1935. Následuje nespočetné množství společných představení, z těch nejznámějších například Shakespearův Julius Caesar (1936) či Gogolův Revizor (1936).
Těsně před začátkem druhé světové války, v roce 1938, Tröster odchází z Bratislavy do Prahy. Během nacistické okupace působil především v Městských divadlech pražských, kde spolupracoval například s režiséry Františkem Salzerem či Karlem Jernekem. Pro svůj otevřený odpor k nacistické okupaci Tröster během války nemohl plnohodnotně pracovat, jelikož byl zařazen mezi „zvrhlé umělce“.
Po velmi těžkém období druhé světové války František Tröster opět spolupracuje s režisérem Jiřím Frejkou až do jeho tragické smrti v roce 1952. Pracuje především pro Vinohradské divadlo, nicméně spolupracuje i s jinými režiséry, jako např. V. Kašlíkem či J. Pleskotem. Zároveň s divadelními aktivitami zakládá katedru scénografie pražské DAMU (katedra založena v roce 1946), kde profesor Tröster vyučoval do roku 1968. Jeho osobitý styl výučování ovlivnil mnoho žáků studujících na této katedře. V rámci jeho pedagogické činnosti na katedře scénografie vychoval řadu významných scénografů a ovlivnil svoji školou a systémem výuky i mnoho dalších umělců, kteří dnes pracují v jiných výtvarných oborech. Jako filmový architekt spolupracoval v padesátých letech na filmech Divá Bára, Obušku z pytle ven a Pan Brouček. K jeho více než 400 návrhům scén je třeba přičíst rozsáhlou výstavnickou činnost, mimo jiné především podíl na instalaci československého pavilonu pro bruselské EXPO 58 či ztvárnění výtvarného řešení výstavy „Velká Morava“ pořádané v roce 1964.
Vytvoření společnosti by mělo podnítit zájem odborné veřejnosti spolu s potřebou ucelit odkaz díla umělce. Sdružuje užší okruh veřejnosti zabývající se problematikou scénografie. Zároveň je tato společnost otevřena všem, kteří se zabývají o osobu a dílo Františka Tröstera. Společnost si dává za úkol zviditelnit odkaz Františka Tröstera, pečovat o něj a předat jej budoucím generacím. Cílem společnosti bude také pořádání různých aktivit spjatých s problematikou jevištního výtvarnictví, jako například pořádání scénografických výstav či propagace scénografie jako oboru.
Zavřít
Článek
Legendy české scénografie, část I.: Sen svatojánské noci – Fr. Tröster (pdf)
(Literárni noviny, příloha Divadlo a film 9/2019)
Umělecká činnost a život v datech
*20. 12. 1904 Vrbičany u Roudnice nad Labem
† 14. 12. 1968 Praha
Světoznámý umělec a jevištní výtvarník, prof. architekt.
V roce 1968 získal titul národního umělce za celoživotní práci.
1924: Maturita na reálném gymnáziu v Roudnici nad Labem
1920-1924: Již v době studia na gymnáziu navrhuje scény pro ochotnické sdružení v Roudnici
1924/25 – 1927/28: Studium na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze
1928-1931: Studium architektury u profesora P. Janáka na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze
Studijní pobyty ve Francii (Paříž) a Alžíru - urbanista
1934: externí pedagog na Státní průmyslové škole v Brně
1934-1938: profesor na Škole uměleckých řemesel v Bratislavě, kde vedl aranžérské oddělení
1939-1943: profesor na Ústřední škole bytového průmyslu v Praze
Od roku 1943: výuka scénického výtvarnictví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Praze
1946: Založil katedru scénografie na divadelní fakultě Akademie múzických umění (DAMU) v Praze
1948-1968: vedl katedru scénografie na pražské DAMU (v roce 1956 byl jmenován řádným profesorem)
Více ze života F Tröstera >>
1920-1924: Již v době studia na gymnáziu navrhuje scény pro ochotnický divadelní spolek „Hálek“ v Roudnici
Od roku 1934: pravidelně spolupracuje se Slovenským národním divadlem, Národním divadlem v Praze i s jinými československými i zahraničními divadly. První inscenací pro Slovenské národní divadlo je Periferie (1934) v režii V. Šulce. Dalšími představeními pro SND jsou například: Zimní pohádka (1935), Fidelio (1936), Tartuffe (1936), Bílá nemoc (1937)
V roce 1935 začíná spolupracovat s režisérem Jiřím Frejkou, se kterým F. Troster vytvořil před i po II. světové válce mnohá představení. Jejich vzájemná spolupráce začíná představením Vzbouření na vsi (1935) pro Národní divadlo v Praze. Do předválečného období spadají i legendární představení pro Národní divadlo v režii Jiřího Frejky, jako jsou například: Veřejný nepřítel (1935), Julius Caesar (1936), Revizor (1936), Boris Godunov (1937), Jak se Vám líbí (1937), Očarovaný život (1937), Romeo a Julie (1938) nebo Falkenštejn (1938).
Během II. světové války spolupracuje s různými režiséry pro různá divadla. Kromě jiných představení vytvořil například výpravu k baletům Pavla Bořkovce Satyr a Krysař (1942, režie V. Kašlík), nicméně obě představení byla pro svoje protifašistické ztvárnění zakázána okupačními úřady.
V roce 1944 byl zařazen mezi „zvrhlé umělce“ a totálně nasazen. F. Tröster musel opustit divadlo, a tak se pod některé jeho práce pro divadlo podepisuje malíř F. Tichý a J. Brož.
Po II. světové válce pracuje F. Tröster pro různá divadla v tuzemsku i zahraničí. Vrací se k základním principům předválečné scénografie, inspiruje se jimi a rozvíjí je. Obnovuje spolupráci s režisérem Jiřím Frejkou – známé jsou například společná představení: Zdravý nemocný (1946), Zpívající Benátky (1946), Theseus Mořeplavec (1946), Káťa Kabanová (1947), Sen noci svatojánské (1947), Boris Godunov (1949), Veselé paničky Windsorské (1949), Figarova svatba (1950), Schovávaná na schodech (1952). Pracuje především pro Vinohradské divadlo.
Současně s hojnou činností pro divadla se zabývá pedagogickou činností na katedře scénografie pražské DAMU.
Zavřít
F. Tröster se zabýval mimo jíné také ilustrátorskou činností (například ilustrace z knihy: Sedm pohádek od F. Hallera). Navrhl a výtvarně vyřešil množství obálek ke knihám (například obálka ke knihám F. Kožíka: „Shakespeare“ z roku 1940, Z. Tetauera: „Znamení býka“ z roku 1943 nebo M. V. Kratochvíla: „Osamělý rváč“ z roku 1945).
Kromě scénografické, výstavnické a ilustrátorské tvorby František Tröster velmi rád maloval.
Fr. Tröster v archivu Národního divadla >>